Německá Doga
Trošku historie
Za předchůdce dnešních německých dog jsou považováni staří býkohryzové stejně jako psi používaní ke štvaní zvěře a k lovu na divočáky. Svojí konstitucí tvoří střed mezi silným mastifem anglického typu a rychlým, obratným chrtem. Označení doga nejprve patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nepatřili k žádným určitým plemenům. Názvy jako ulmská, anglická, dánská doga, pes určený na štvaní divočáka a velká doga později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů. V roce 1878 se v Berlíně rozhodl sedmičlenný výbor nadšených chovatelů a rozhodčích pod předsednictvím Dr. Bodinuse zahrnout a sjednotit všechny výše popsané variety pod název "německá doga". Tím byl položen základní kámen k samostatnému plemeni německá doga. V roce 1880 byl při příležitosti výstavy v Berlíně sestaven první standard dogy, který od roku 1888 spravuje DEUTSCHE DOGGEN CLUB 1888 e.V "DDC", a který byl opakovaně upravován.
Malinko standardu
Německá doga se chová ve třech barevných rázech, a to žlutá – žíhaná, modrá, černá – skvrnitá (harlekýn) a některých modifikacích např. plášťová.
Určující je také typ, který se dá rozdělit zhruba na tři, a to "lehký typ" – chová se převážně na severu - Finsko, Norsko, Dánsko, Velká Británie a v Americe (občas se hovoří o německé doze amerického typu). Ve střední Evropě je k vidění, ale není příliš dobře hodnocen na výstavách. Celkově je chov na takovém jedinci poměrně složitý, nicméně je možný.
"Těžký typ" – chová se převážně v jižní a západní části Evropy, např. Francie, Itálie, Španělsko, mluví se o mastinoidním typu a většinou má problémy s chůzí, i u nás je možno tento typ vidět. Chová se na něm poměrně dobře, pokud se nakryje se "středním" typem, u nás převážně chovaným.
"Střední typ" – nejvíce chovaný ve střední, západní, jižní a východní Evropě. Typický jedinec a představitel svého plemene je elegantní s vyváženými proporcemi na přiměřených končetinách, s výraznou hlavou správně vyjadřující pohlaví, pružnými chody a markantním hrudníkem.
U německé dogy je stanovena pouze spodní hranice výšky. Horní hranice není dána, nicméně proporce musí být vyvážené a proto ne vždy funguje rovnice: nejvyšší jedinec rovná se ten nejlepší. Mnohdy jedinec s ladnými křivkami a pohybem oku lahodí více než vysoký ale na pohled placatý s nedostatečnou šíří hrudníku či nastrmeností hrudních nebo pánevních končetin.
Povaha dogy
Doga má klidnou, vyrovnanou a přátelskou povahu, která je umocněna velkým kontaktem se svým pánem. Není to vyloženě kotcový pes, kterému stačí dát dvakrát denně nažrat a jednou denně na procházku. Pokud chcete hrdé, klidné a vyrovnané zvíře, potřebuje mít doga velký kontakt s člověkem. Stačí si jen vybrat správnou chovatelskou stanici, kde bude vyrůstat šampion Vašeho srdce. Na počáteční fázi vtiskování velmi záleží i konečný výsledek povahy Vašeho dogouše a proto odchov v domácím prostředí, pokud možno s dalšími zvířaty a dětmi, je velmi žádoucí. Tak vyrůstá sebejistá, klidná doga, která se nebojí a přirozeně reaguje na podněty z okolního prostředí.
Nesmíme zapomenout na pubertu, která dělá v rozmezí 8 měsíců až zhruba 15 (u každého jedince jinak) z klidných a vyrovnaných dog tvrdohlavce, kteří naprosto zapomenou na hrdost a vznostnost svého plemene, naprosto "ohluchnou". Ale nebojte, toto nádherné ple- meno se ke své milé a vstřícné povaze vrátí hned, jak se uklidní hormony a puberta opustí tělo dogy.
Chov v České republice
Chov dog je v Čeké republice řízen Klubem chovatelů německých dog. V rámci celé Evropy pak ještě klub evropský neboli Eu.D.D.C.
V minulosti u nás působilo několik zahraničních plemeníků a několik náruživých chovatelů vyjelo do zahraničí nakrýt své feny a přinést tak do Čech nepříbuznou krev. I dnes někteří chovatelé vyjíždějí na krytí, nebo vozí zajímavé jedince ze zahraničí. Namátkou vzpomeňme některé psy - Vaun v. Beelen – černý německý pes a Peer v.Beelen – žlutý německý pes, Narses de la Benjamine – černý pes z Francie, Zorba Indios dell Armida – černý pes z Francie, Xero Imperiál – skvrnitý pes z Německa Glamour v.d.alten Domstadt Regensburg – žlutý pes z Německa, Ingo v.Beelen – žíhaný pes v Německu, Hassan v. Münsterland – skvrnitý pes z Německa a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. V českých dogách je velký podíl zahraničních plemeníků a to z Francie, Německa, Itálie ale i z Rakouska či Maďarska nebo Polska. V minulosti byl nejvíce zastoupen barevný ráz žlutý a černý, nebylo nijak vyjímečné spatřit i 10 – 15 jedinců v jednom kruhu a jedné třídě. V současné době nejvíce "letí" modrá barva, která je i nejvíce viděna na výstavách, zatím co žlutá – žíhaná je v současné době neprávem opomíjena. Chov dog v České republice je na poměrně dobré úrovni o čemž svědčí i mnoho titulů ze zahraničí nebo od zahraničních rozhodčích, ale i mnoho exportně vyvezených jedinců a jejich následné úspěchy v zahraničí.
Zdraví
Po zdravotní stránce německá doga trpí stejně jako ostatní molosoidní plemena (ne více či méně, jen histerie několika jedinců dělá z tohoto plemene nemocné a neschopné). Klub nepožaduje k uchovnění dysplazii kyčelních kloubů, nicméně má zajištěného oficiálního vyhodnocovatele a několik špičkových chovatelů toto hodnocení nechává dělat. V Německu je dnes již povinné doložit dysplazii a test DNA přímo k bonitaci, u nás lze oboje stanovovat dle uvážení každého majitele dogy. V Rakousku je například nutno doložit ještě vyšetření srdce a i toto vyšetření lze v České republice nechat udělat. Ale vše je stavěno na dobrovolnosti a zodpovědnosti každého majitele, potažmo chovatele.
Začínáme od štěňete
Přivezli jsme si nádhernou 8. týdenní dogu zhruba 10 kg těžkou a zjišťujeme, že v roce budeme mít nějakých 50 – 60 kg. Abychom vyrostli, tak jak máme, je nutno věnovat zvýšenou péči stravě hlavně v prvním roce věku. Nesmíme zapomínat na přídavky na klouby jako je MSM, apod. Spoléhat se na to, že superpremiové krmení obsahuje všechno, je dnes už překonané. Každá doga je individualista a co stačí jedné, naprosto nestačí druhé a to ani sourozencům z vrhu. Spousta chovatelů se vrací zpět k masu, nebo maso přidává vedle granulí. Doga, aby se krásně "zabalila" a nevypadala jako chrt, potřebuje tučnou a dobře vyváženou stravu. Jinak je problematika jídelníčku poměrně široká a renomovaní chovatelé přikládají jakýsi "návod" na stravu a doplňky podávané především v 1. roce života a v menší míře i celý život. Na 1.roce života závisí všechno ostatní, pokud doga v prvním roce života dobře vyroste, máte většinu starostí za sebou.
Německá doga by měla růst harmonicky a bez kulhání, proto pokud se objeví problém, měli byste spolupracovat s chovatelem. Mnohdy problém, který Vás vyděsí, přejde chovatel mávnutím ruky a zase věc, která vás nechá klidným, může v chovateli vzbudit podezření a bude jej řešit. Doga roste trošku na "přeskáčku" a proto není nic nenormálního, když malinko přeroste zadní část, později začne růst přední část a většinou se to srovná. Takto různorodě roste celá doga, nejpozději se vyvíjí většinou hlava nebo ještě lépe spodní čelist. Celkový vývin a růst je ukončen, a to hodně brzy, až po druhém roce života. Uvádí se i věk kolem tří let.
Fyzická zátěž by měla být úměrná věku dog. Osobně začínám zatěžovat štěňata až v 10 - 12 měsících života, kdy je vývin kostry již dostatečně ukončen a nehrozí velké zdravotní komplikace. Celkově platí, že doga je málo vnímavá k bolesti a většinou když začne kulhat, jsou změny již v takovém stádiu, že se velmi obtížně napravují.
Gratuluji, pokud jste ustáli štěněčí rozkošnost, kvapný růst a pubertální období. Tak jste se dostali do stádia luxusního společníka, který ve vaší přítomnosti předvádí ladnost a hrdost tohoto plemene.
Pokud se rozhodnete chovat, splníte minimum dané klubem a máte-li fenu, kterou se rozhodnete nakrýt, tak Vám přeji šťastnou ruku při výběru vhodného partnera. Neboť toto je také záležitost Vás a nikoli klubu.
Hygiena a veterina
Doga jako krátkosrsté plemeno není náročná na údržbu srsti. Koupání provozuji dle špinavosti pejska a nebo jako součást přípravy na výstavu. V období línání přidávám syrové žloutky ve větším množství a pupalkový olej na rychlejší výměnu srsti. Oči a uši kontroluji pravidelně a dle potřeby čistím.
Už od štěněčího miminka učím lehat dogy a ukazovat bříška, to proto, aby až dorostou do obřích rozměrů, jsem mohla kdekoliv a kdykoliv s nimi dobře manipulovat. Naprosto bez problému zvládnu položit budoucí matku tak, aby si nechala vyšetřit sondou od sona bříško, stejně jako si nechal 90ti kg pes vyndat třísku klacku na vnitřní straně stehna, bez celkové narkózy. Je pouze na Vás jak dalece dokážete dogu zvládnou a jak dalece Vám doga důvěřuje, aby se sebou nechala manipulovat dle potřeby. Návštěva veterinární kliniky by měla být pro oba z Vás společenská událost. Jsem dost často v šoku, když přijdu na veterinu, rozložím podložku, čímž jasně signalizuji odkládací místo (chcete-li pelíšek), doga zalehne a většinu času opřena o mé koleno pozoruje okolní cvrkot, štěkot a vrčení. Neznám tah smykem přes celou čekárnu, ani jsem nikdy nezažila nošení psa v náručí (nejlépe od dvou lidí) až do ordinace, i když jsem něčeho podobného byla svědkem.
Příprava na výstavu
Připravuji štěňata již v útlém věku 6 až 7 týdnů života, kdy je stavím na stole do předepsané polohy a tudíž štěňata odcházejí již s naučením základního postoje na výstavu. Proč bych se tahala se zvířátkem, které má třicet kilo, když toto samé můžu naučit již v útlém věku. Doga si zapamatuje tuto polohu a většinou se staví pak na výstavách sama. Velmi dobře se učí a tak často stačí třikrát až čtyřikrát ukázat co se po ní chce, a toto již není potřeba opakovat. Jinak je to s ukazováním zubů. Lezu do tlamičky, aniž bych se podívala na zuby i několikrát denně a s velkým chválením prosahávám prsty i zadní zoubky. Sama nesnáším pohled na dogu ležící ve výstavním kruhu a na ní tři, někdy i čtyři lidé, aby zvládli velikost a najednou se objevivší sílu dogy, která za žádnou cenu nechce ukázat zuby. Je to ponižující jak pro lidi, tak především pro zvířata.
Pokud zvládáte ukazování zubů, výstavní postoj, klus na vodítku a doguš se nechá prohmatat od cizích lidí (někteří, zvláště zahraniční rozhodčí si chtějí osahat předváděné zvíře), jste relativně připraveni na výstavy. Ještě přihlásit na výstavu, vykoupat dogu, zbalit věci a s nervama jak "špagáty" vyrazit. Ve všem by Vám měl poradit chovatel a pokud ho oslovíte, určitě Vám poradí. A zapomněla jsem, za žádných okolností se nenechat odradit špatným výsledkem nebo nejapnými řečmi, spíš přemýšlet, kde jsem udělal/la chybu a jak ji napravit.
Ostatní aktivity
S dogou se dá dělat spousta věcí. Když už Vás nelákají výstavy a chcete se věnovat nějakému jinému oboru kynologie, tak směle do toho. Je hodně lidí, kteří se věnují služebnímu výcviku (doga svého času byla zařazena jako služební plemeno) a skládají zkoušky různého rozsahu a stupně. V rámci klubu se pořádají tábory, závody, Bendův memoriál. Někteří se věnují Canisterapii nebo třeba dlouhým procházkám a toulkám v přírodě. Doga je všestranná, pokud může být s páníčkem, je to nejspokojenější tvor pod sluncem. Takhle se rodí závisláci a věřte, mám jich doma několik.
Pro koho se hodí
Doga je většinou láska na celý život, žádné plemeno Vám neposkytne tolik vznešenosti, ladnosti, ani Vás nebude stát tolik nervů. Pokud jste sebejistí a vyrovnaní, budete mít sebejistou a vyrovnanou dogu, jinak...
Nezapomeňte, že doga "nikdy nezapomene a těžko odpouští". Bohužel toto platí doslova.
