Pejsci

 

Teriéři, knírači a pudlové vyžadují trimování

Když má pes srst už příliš dlouhou a začíná vypadávat (např. po zimních měsících), musíme ji otrimovat. Než přistoupíme k vlastnímu trimování, srst důkladně pročešeme. Potom trimujeme těmi nejlepšími nástroji, které nám příroda nadělila – tedy prsty, konkrétně palcem a ukazováčkem. Uchopíme vždy malý pramínek srsti a trhneme krátkým, energickým pohybem v požadovaném směru, přičemž druhou rukou přidržujeme kůži. Protože se jedná o odumřelou srst, nemusíme mít obavy, že to psa bude bolet.

Jak uchopit chlupy

Hluboko – velmi dlouhé, zralé chlupy, obvykle na trupu psa
Shora dolů – boky menších plemen
Jednotlivě – chlup po chlupu, např. na uších
Trimovacím nožem – kolmo k tělu psa – šikmé vedení nože by chlupy odřezávalo

Srst vytrháváme systematicky, abychom nevynechali žádné místo na těle psa. Jsou však místa, na která musíme použít opravdové nástroje: hlava, krk, citlivá místa, tlapy.

Postup

Hruď, hřbet, boky a ocas psa otrimujeme prsty nebo tupým trimovacím nožem. Pokud to jde snadno, postupujeme stejným způsobem ještě na pánevních končetinách. Záď trimujeme nakrátko, aby bylo patrné správné zaúhlení, netrimují se tzv. kalhoty. Příprava psů na výstavu je samozřejmě preciznější, ale i u domácích psů bychom měli občas vytrhat odumřelé chlupy na temeni, na čele mezi ušima a na vnější straně boltců. Pes pak nejenže vypadá lépe, ale srst je pevnější a má také intenzivnější barvu.
Hrdlo a líce se buď trimují, nebo stříhají sponovými nůžkami, srst na okrajích boltců opatrně stříháme nůžkami hladce ke špičce.

Každé plemeno má svou vlastní předepsanou úpravu – případně úpravy. První střih u štěňat může provádět už chovatel, od kterého jsme psa získali, a pokud jsme začátečníci, navštívíme raději jednou nebo vícekrát odborníka. Pokud budeme psa upravovat pravidelně, pes brzy přivykne zájmu o svou srst a také nám její úprava zabere méně času.

Pár speciálních tipů

Správné trimování zvýrazní u našeho psa to, co chceme zdůraznit – a naopak drobné vady na kráse dokáže zaretušovat.
Tak například pokud má velšteriér příliš dlouhé uši, necháme delší srst na temeni, v případě krátkých uší nakrátko trimujeme nasazení boltců, ale na špičkách necháme delší srst. Křivé pánevní končetiny vypadají lépe, nebudeme-li trimovat nakrátko.
Erdelteriérům sluší sportovní kratší a hustší srst.
Drobnější irské teriéry dokážeme opticky zesílit ponecháním bohatší srsti. U tohoto plemene se mohou u štěňat s kvalitní srstí objevit v době výměny zubů měkké bílé chlupy jako dědictví po předcích; pečlivě je vytrháváme.
Lejklendové se musejí často a pravidelně trimovat, a to nejen vytrháváním krycí srsti, ale někdy i přerostlé podsady. Udržuje to mj. i svěží barvu srsti.
Foxteriér hladkosrstý se netrimuje, pouze jeho drsnosrstý příbuzný.
Jagdteriér je čistě pracovní plemeno. Drsnosrstá odrůda nepotřebuje zvláštní péči, stejně jako hladkosrstá. Existují ale i psi s delší srstí, kterou musíme trimovat dvakrát do roka. Nesmí se však stříhat, protože by změkla, zvlnila se a vybledly by barvy.
Border teriéra je třeba denně kartáčovat a jednou za dva až tři týdny přetrimovat. Pak to není časově nijak náročné a pes vypadá stále stejně krásně.
Černý ruský teriér by měl být poprvé trimován v sedmi měsících, ale hlavu můžeme upravovat už dříve, aby si pes zvykl.
U skotského teriéra začínáme trimovat ve třech měsících, první úplné trimování je nutné ve věku sedmi až osmi měsíců.
Sealyham teriér se poprvé upravuje stejným způsobem jako psi dospělí ve věku deseti týdnů. Ve 20. a 30. letech minulého století byli v módě psi s měkkou a bohatou podsadou, takže dodnes se objevují psi s dobrou dispozicí, které je třeba často přetrimovávat, aby jejich srst byla odolnější, pevnější a lépe se ošetřovala.
Vesthajlendský teriér může mít rovněž srst měkkou nebo dokonce slabou. Pokud jdou takové odumřelé chlupy trimovat, můžeme doufat, že se časem srst zlepší, pokud ne, bude se pes muset stříhat po srsti velkými sponovými nůžkami nebo strojkem – a bude vyloučen z chovu a výstav.
Kernteriér má i po úpravě vypadat jako čistě přírodní výtvor. Proto je jeho úprava náročná zejména na trpělivost.
Norvičský a norfolkský teriér má rovněž vypadat přirozeně.
Glen of imaal teriér může být zbarven buď pšeničně, což znamená, že srst roste rychle a musí se trimovat třikrát až čtyřikrát ročně, nebo modře; to pak postačí trimování jednou za rok. Modrotřísloví jsou někde mezi tím.
Dandie dinmont teriérovi s poněkud rovnějším hřbetem raději ponecháme srst delší a otrimujeme ji jen na plecích a u kořene ucasu. Příliš dlouhý krk vyrovnáme posunutím chocholky blíže ke krku.
Australský teriér se pyšní nejen chocholkou, ale i krásným límcem. Aby se neodřel, odepínáme mu doma obojek.
Knírači se upravují podobně jako teriéři, jen s tím rozdílem, že srst na končetinách není tak dlouhá. Někteří chovatelé své psy jen stříhají, čímž srst ztrácí na kvalitě i na zbarvení. Nerovnosti hřbetní linie vyrovnáváme častým trimováním a dorovnáváním efilačními nůžkami, silnější krk trimujeme po stranách a na šíji nakrátko a případnou širokou hlavu vyhlazujeme směrem k vousu.

Opičí pinč je dosud poměrně vzácný; vyznačuje se vzdálenou podobou s opicí včetně dlouhé srsti na krku a na hrudi. Nemá mít zvýrazněné linie hrudníku a břicha, takže pokud jsou slabiny výrazně vtažené, můžeme na nich ponechat více srsti a ubrat na hrudi, při větším zaúhlení necháme srst na zadní straně stehen a opticky docílíme jejich kolmost.
Pudl v provázkové podobě ztratil na oblibě pro náročnost úpravy: odumřelá srst se splétala s novou srstí do tenkých provázků. Karakulský střih udělal ve 20. letech 20. století z pudla módního psa číslo jedna, v současnosti se nejvíce "nosí" tzv. střih nový neboli módní. Prosadil se i puppy clip, clip se vestičkou, sedlový střih; jejich obliba a to, zda smí být pes předváděn v konkrétním střihu, se liší stát od státu.
Jezevčík existuje ve dvou velikostech a třech typech srsti. Drsnosrstí mají tu výhodu, že při pravidelném kartáčování nelínají. Je však třeba vytrhávat jim přerostlou krycí srst hlavně na hřbetě. Stříhání se nedoporučuje. Jen trimování dá vyniknout nové dorůstající srsti.
Výstavní úprava srsti amerického kokršpaněla je hotová věda, jejímž výsledkem ovšem musí být to, že pes nakonec vypadá – přirozeně. K práci je třeba elektrického strojku s hlavami 1 a 2 mm, ostré nůžky na stříhání, efilační jednostranné nůžky a jemný trimovací nůž. I u tohoto plemene platí, že správně upravená srst zakryje drobné nedostatky na siluetě psa.